Rok: 2022

Hyundai Ioniq Electric Premium SE 28kWh

Prehľad

Špičková špecifikácia Hyundai Ioniq Electric 28 kWh vo veľmi vzácnej žiarivej žltej metalíze. Sú to veľmi efektívne elektrické vozidlá a dokážu dojazd s výkonom 40 kWh Leaf! Toto vozidlo má najazdených 92 000 míľ, no je v úžasnom stave a trakčná batéria je stále na 100 % SoH.

Tieto Ioniqy sú 5-dverové rodinné hatchbacky a majú približne rovnakú veľkosť ako Nissan Leaf. Majú obrovské množstvo štandardnej súpravy vrátane Android Auto/Apple CarPlay, vyhrievané sedadlá, vyhrievaný volant, asistent udržiavania v jazdnom pruhu, autonómne núdzové brzdenie, automatické pridržanie, LED svetlomety, inteligentný adaptívny tempomat, zadná kamera a senzory, Infinity reproduktory so zosilňovačom & subwoofer, DAB a oveľa viac. Toto je špecifikácia Premium SE, ktorá pridáva kožené sedadlá s vyhrievaním a chladením, elektrické sedadlá vodiča s pamäťou, detekciu mŕtveho uhla, upozornenie na križovatku vzadu, predné parkovacie senzory a ďalšie. Úplné podrobnosti nájdete v nižšie uvedenej brožúre výrobcu.

Brožúra Hyundai Ioniq UK z júna 2017

Video recenzia

Pozrite si video recenziu tohto vozidla, kde nájdete podrobný popis stavu.

Kliknutím na obdĺžnik v pravom dolnom rohu zobrazíte video na celej obrazovke

Fotogaléria

Prezrite si podrobnejšie fotografie na celej obrazovke s funkciami priblíženia a prezentácie vo fotogalérii .

Obrázok kolotoča

Podrobnosti o vozidle

Model

: Hyundai Ioniq Premium SE 28kWh Registrácia : FD66YZO Dátum registrácie : 25. 11. 201 6
Stav : Predané _

Rozsah

Dojazd vozidla závisí od kapacity batérie, štýlu jazdy a teploty. Rovnako ako pri benzínovom alebo naftovom vozidle sa dojazd znižuje, ak jazdíte rýchlo alebo nehospodárne. Ďalšie podrobnosti nájdete v časti Vysvetlenie rozsahu .

Oficiálny dojazd (s použitím testovacieho cyklu NEDC) je 174 míľ. V reálnom svete je to však v lete okolo 140 míľ, ale efektívnou jazdou môžete získať viac a niektorí vodiči dokonca dosiahli hodnotu NEDC pri veľmi opatrnej jazde. Dojazd je v zime vždy menší v dôsledku nižších teplôt a používania kúrenia a môže byť až o 20 % menší.

Dojazd, ktorý môžete dosiahnuť s plnou batériou pri rôznych priemerných úsporách jazdy je:

  • 6,0 mpkWh (super efektívna jazda v meste) = 168 míľ

  • 5,5 mpkWh (efektívna letná jazda) = 154 míľ

  • 4,5 mpkWh (priemerná jazda) = 126 míľ

  • 4,0 mpkWh (efektívna zimná jazda) = 112 míľ

  • 3,5 mpkWh (jazda v zime pri veľmi chladnom počasí) = 98 míľ

Nabíjanie

Ioniq Electric má dva nabíjacie porty za klapkou na blízkom zadnom krídle na nabíjanie striedavým aj jednosmerným prúdom.

Rýchle nabíjanie prebieha cez port CCS s výkonom 69 kW. Verejné rýchlonabíjačky sa nachádzajú na diaľničných čerpacích staniciach, čerpacích staniciach, niektorých maloobchodných parkoviskách a niektorých miestach pri cestách. Nabitie na 80 % dosiahnete približne za 30 minút.

Nabíjanie striedavým prúdom prebieha cez port typu 2, ktorý sa nabíja 6,6 kW/29 A. AC nabíjačky sú to, čo nájdete na parkoviskách, miestach pri cestách, nákupných centrách, na pracoviskách a v domácich nástenných nabíjačkách. Za hodinu nabíjania pridáte približne 28 míľ dojazdu.

Nabíjať môžete aj z bežnej 240V zásuvky pomocou prenosného nabíjacieho kábla (často nazývaného babský kábel). Tieto sa nabíjajú 2,3 kW/10 A a pridávajú približne 10 míľ za hodinu nabíjania.

Časy nabíjania (z vybitia) sú približne:

  • 30 minút na 80 % na 50 kW DC rýchlonabíjačke

  • 4,5 hodiny na 100 % na 7kW AC nabíjačke

  • 12 hodín na 100 % na 2,3 kW prenosnej nabíjačke

Vozidlo sa dodáva s nabíjacím káblom typu 2 až 2 na pripojenie k domácej nástennej nabíjačke alebo verejnej nabíjacej stanici. Súčasťou je aj prenosná nabíjačka (babský kábel) na nabíjanie z bežnej sieťovej zásuvky.

Batéria

Lítium-iónová polymérová batéria 30,5 kWh s využiteľnou kapacitou 28 kWh. Batéria je vo vlastníctve. Aktuálny stav batérie je stále na 100 % ( testované 3.12.2021 ) .

Podmienka

Auto je vo vybornom stave zvonka aj zvnutra. Všetko funguje ako má, bez akýchkoľvek chýb. Úplný prehľad stavu nájdete vo videu vyššie a preštudujte si fotografie v galérii.

Hĺbka dezénu pneumatík je: vpredu 4,8 / 4,6 mm, vzadu 5,4 / 5,3 mm.

Nové pneumatiky majú zvyčajne hĺbku dezénu 6,5-7,5 mm. Zákonný limit je 1,6 mm.

MD

Platnosť aktuálnej MD vyprší 24.11.2022 . Posledná STK bola dokončená 29. 10. 2021 pri 90 217 míľach.

Servisná história

Servisná knižka má 10 známok predajcu Hyundai s poslednou 29/10/202 1 pri 90 216 míľach . Vozidlo bude mať pred odchodom z GGA aj ďalší servis a dôkladnú kontrolu s výmenou oleja v klimatizácii a redukčnej prevodovke.

Počet vlastníkov

od noveho. V5 zobrazuje 1 predchádzajúcich držiteľov.

Záruka

Od nového Hyundai Ioniq Electric má 5-ročnú záruku bez obmedzenia počtu najazdených kilometrov s 5-ročnou asistenčnou službou. Trakčná batéria je krytá na 8 rokov/125 000 míľ. Preto záruka výrobcu na batériu stále existuje do 24. 11. 2024 a na zvyšok auta bude poskytovaná komplexná 3-mesačná záruka od Go Green Autos vrátane cestnej asistencie.

Čo je zahrnuté

  • 2 diaľkové kľúče

  • Originálne príručky

  • 5 metrový 32A nabíjací kábel typu 2 až 2

  • 10 metrová prenosná nabíjačka (babský kábel)

Source: Go Green Autos Ltd, Používaní špecialisti na elektromobily – FD66YZO

Historická fototechnika Van Dyke 

Sépiový tisk Van Dyke připomíná staré mistry a nepotřebuje temnou komoru

12. února 2022

 

Je to jednoduchá fotografická kopírovací technika, která má charakteristický sépiový tón. Pro svoji relativní jednoduchost a nízké náklady je mezi nadšenci velmi oblíbená. Nepotřebujeme fotokomoru a škála příjemných hnědých odstínů se hodí pro ztvárnění celé řady témat.
0:04 / 3:06Seriál o starých fototechnikách: Van Dyke | (3:06) | video: iDNES.tv

Technika Van Dyke je svým zpracováním velmi podobná technice kyanotypie, které jsme se s fotografem Karlem Richtrem věnovali v tomto díle našeho seriálu na Technet.cz o historických fotografických technikách. Zde nám však škálu modré barvy vystřídá barva hnědá. Není to však jediný rozdíl.

Tisk technikou Van Dyke z digitální předlohy.

„Od kyanotypie se liší tím, že dává méně kontrastní výsledek. Člověk se tu naopak potýká s opačným problémem, a to, že černá ještě nezčernala dostatečně a bílá je už krytá příliš silně,“ vysvětluje Karel Richtr. „Používám ho tam, kde mám kontrastnější negativ, než bych chtěl mít výsledek.“

Rozdíl je i v tom, že zde opět vstupuje do hry stříbro a nikoli výhradně železné ionty. Výhodou se může zdát fakt, že odstíny hnědé se mohou zdát poněkud příjemnější pro lidské oko než chladná modrá barva kyanotypie. Tudíž se může otevírat širší škála tematického využití.

Slavná jména za technikou Van Dyke

Princip procesu Van Dyke nastínil chemik, astronom a autor kyanotypie sir John Herschel v roce 1842. S podrobnějším popisem techniky Van Dyke je však spojován až skotský chemik Dr. William Walker James Nicol (1855–1929), který si proces nechal v roce 1889 patentovat jako kallitypii. Proces kallitypie je velmi podobný, jedna z chemických složek zcitlivovacího roztoku se však liší a je zde i jiný postup vyvolávání.

Antoon van Dyck, Autoportrét se slunečnicí (po r.1633)

Fotografický reprodukční proces Van Dyke je pojmenován po vlámském barokním malíři Antoonu van Dyckovi (1599–1641). Stejně jako například charakteristická okrová barva nese své jméno po renesančním malíři jménem Tizian (Tiziano Vecelli), umělec van Dyck dal jméno určitým odstínům barvy hnědé.

„Proces Van Dyke je stejně jako kyanotypie proces, kde se pro expozici používá UV světelné spektrum. Můžeme tedy pracovat bez potřeby temné komory a za normálního umělého osvětlení,“ popisuje proces Karel Richtr.

Na papír naneseme zcitlivovací vrstvu.

Zcitlivovací roztok, kterým potřeme papír, se skládá z citronanu železitoamonného, dusičnanu stříbrného a kyseliny vinné. Každá část se připravuje jako samostatný roztok a z jednotlivých roztoků se pak smíchá výsledný, kterým se pak co nejrovnoměrněji potře papír.

Zcitlivovací roztok:

První složka:
Destilovaná voda: 35 ml
Citronan železitoamonný: 10 g

Druhá složka:
Destilovaná voda: 35 ml
Kyselina vinná: 1,5 g

Třetí složka:
Destilovaná voda: 35 ml
Dusičnan stříbrný: 4 až 5 g

„Oproti kyanotypii je takto připravený papír mnohem citlivější na UV záření. K dostatečné expozici postačí osvit v délce trvání tři až deset minut. U kyanotypie to bylo zhruba dvacet minut,“ říká Karel Richter a následně dodává důležitý fakt: „Kyanotypie nesnáší zásadité prostředí. U Van Dyku je to obráceně. Tam zase vadí papíry kyselé. Papíry, které jsou pH neutrální, budou na obě tyto techniky fungovat úplně stejně.“

Papír natřeme roztokem a necháme v temnu uschnout nejlépe do druhého dne. Následně si připravíme negativ snímku. To může být buď klasický negativ nebo digitální fotografie, kterou inverzně vytiskneme na průhlednou fólii v požadované velikosti. Korekce kontrastu v tomto případě nejsou nutné.

Po zaschnutí na papír můžeme položit negativ nebo jako v tomto případě, digitální fotografii, kterou jsme převrátili do negativu a vytiskli na průhlednou fólii. Oproti kyanotypii zde není nutná úprava kontrastu.
Po zaschnutí na papír můžeme položit negativ nebo jako v tomto případě, digitální fotografii, kterou jsme převrátili do negativu a vytiskli na průhlednou fólii. Oproti kyanotypii zde není nutná úprava kontrastu.
Negativ s papírem fixujeme ve speciálním půleném rámu, stejně jako v případě expozice kyanotypie. Rám je půlený, abychom se v průběhu osvitu mohli podívat, zda je již kopie hotová.
Osvit probíhá pomocí UV záření. V našem případě zhruba 5 minut. Na slunci je pak doba závislá na množství mraků apod.

Zcitlivěný papír upneme spolu s negativem do rámu a exponujeme UV světlem nebo venku na slunci. Takto připravený papír je citlivý pouze na UV složku světla, nemusíme se tedy obávat práce v normálním umělém osvětlení.

Osvit probíhá pomocí UV záření. V našem případě zhruba 5 minut. Na slunci je pak doba závislá na množství mraků apod.

Použitý papír by měl být dostatečně klížený. Takto vypadá výsledek, když papír dostatečně klížený není a zcitlivovací roztok do sebe nasaje nerovnoměrně:

Na výsledek má veliký vliv klížení papíru. Pokud je provedené nekvalitně, nasává papír zcitlivovací vrstvu nerovnoměrně a výsledek je takto flekatý.

K používaným papírům Karel Richtr ještě dodává: „Volbou papíru také můžeme ovlivňovat kontrast a tón, protože papíry klížené klihem dávají trochu jiný tón než papíry klížené želatinou. Každý papír je také jinak lisový a má jinou hrubost. Z toho pak vyplývá jeho vlastnost nasávat tekutiny. Tady by se měly používat papíry, které mají nasákavost menší.“

U kyanotypie jsme měli možnost do obrazu následně zasáhnou a nejrůznějšími roztoky z bylin (s vysokým obsahem taninu) měnit barevný tón. „To bylo možné díky tomu, že obraz nebyl tvořen stříbrem, ale železem. A železo se dá převazovat na taniny. Tónovače byly levné. Mohli jsme používat kafe, čaj, cokoliv, co roste na zahrádce a obsahuje nějaké vyšší množství taninu,“ dodává Karel.

Je nutné počítat s tím, že proces Van Dyke má nízký kontrast a zaniknou všechny malé detaily, které byly na negativu dobře viditelné. Na tomto tisku se loďka jeví, jako byla v mlze. Na negativu přitom byly dobře patrné detaily ne druhém břehu řeky.

Po expozici, která je zde výrazně kratší a za použití našeho „horského sluníčka“, je zhruba 5 minut, papír se vyvolává obyčejnou vodou. Je však potřeba ho následně ustálit.

Během ustalování 3% roztokem thiosíranu sodného se okamžitě změní tón obrazu.

„Na rozdíl od kyanotypie se technika Van Dyke ustaluje, a to po dobu asi 30 sekund nejdéle. K tomu používáme 3% roztok thiosíranu sodného. Při ustalování se tón okamžitě a výrazně změní,“ říká a názorně ukazuje Karel.

Výsledný snímek můžeme nechat, jak je, nebo ho tónovat. To je oproti kyanotypii o poznání složitější. „Van Dyke proces, tím že obsahuje stříbro, se tónuje trochu složitěji. Rostlinné extrakty nejdou vůbec použít. Když chceme změnit tón Van Dyke printu, tak se používají tónovače zlata, platiny, palladia a podobně,“ říká Karel Richter a ihned přichází s jednou zajímavostí:

„Říká se, že když tisk Van Dyke otónujeme platinou, dostaneme obraz prakticky totožný s platinotypií, ale za zlomek ceny, než kdybychom vytvářeli platinotypii.“

Jinou variantou změny výsledného tónu je použití zesilovače. Snímek exponujeme zhruba poloviční expoziční dobu. Takto podexponovaný ho po vyvolání, ustálení a důkladném proprání ve vodě ponoříme do zvýrazňovače.

Recept na zesilovač

Připravíme dva roztoky, která následně smícháme:

Roztok A:
hydrochinon: 1 g
kyselina citrónová 3 g
voda: 1 litr

Roztok B:
dusičnan stříbrný: 3 g
voda: 100 ml

Získáme poněkud chladnější tón a trochu vyšší kontrast. Následně je nutné snímek opět dobře proprat ve vodě (minimálně 30 minut), aby se zesilovač vymyl. Jinak ztmavnou i světlá místa obrazu.

Zde je pro porovnání totožný snímek, jen stranově obrácený. Vlevo jsme však použili kratší expoziční čas a zesilovač, který však kvůli nedostatečnému promytí zůstal i ve světlých plochách.

Je nutné počítat s tím, že po uschnutí se výsledný tón ještě změní.

Je dobré počítat i s tím, že finálním vysušením obraz ještě trochu ztmavne.

Technika Van Dyke nám nabízí další výtvarný prostor pro práci nejen s klasickými, ale i digitálními snímky, kterým může vdechnout nový život.

Tisk technikou Van Dyke (vpravo) z klasického negativu (vlevo).

Tisk technikou Van Dyke (vpravo) z digitální předlohy (vlevo).

Zdroj: https://www.idnes.cz/technet/technika/van-dyke-sepiovy-tisk-fototechniky-richtr.A220210_115803_tec_technika_alv?zdroj=vybava_recombee

Source: Historická fototechnika Van Dyke – iDNES.cz